Způsob utěsňování úniků za provozu v tlakových systémech je známý několik desetiletí. Základní koncepce byla formulována již koncem devatenáctého století. V polovině dvacátých let dvacátého století bylo v USA i jinde na světě přihlášeno mnoho patentů na opravu netěsností. Dnes používané metody na principu vstřikování těsnícího materiálu do ohraničeného prostoru kolem netěsného místa byly vyvinuty z těchto historických metod. Utěsňování se efektivně provádí na potrubí, ventilech a tlakových nádobách, obsahujících vodu, páru, uhlovodíky a různé chemikálie při tlacích od vakua až po 32 MPa a teplotách od 0 do 550^o C.

Netěsnosti mohou vzniknout z řady důvodů:

·       Materiálové defekty

·       Tepelné cykly

·       Relaxace šroubů

·       Eroze

·       Koroze

·       Nevhodný těsnící materiál

·       Nekvalitní těsnící povrchy

·       Nesprávné předpětí šroubů

·       Vnější síly působící na potrubní systémy

·       Únava aj.

Nehledě na to jakou má netěsnost příčinu, má personál údržby tři možnosti řešení:

1.   Nechat medium unikat do atmosféry či odtékat do kanalizace. Důsledkem jsou ztráty energie a média a snížení účinnosti procesu. Kondenzovaná pára z netěsnosti může způsobit poruchy v elektrických obvodech. Dochází k poškozování těsnících ploch, izolací, stavebních konstrukcí a okolního zařízení, které se zpravidla s časem zrychluje. Unikající médium představuje zvýšené riziko úrazu pro personál a pro návštěvníky je ukazatelem nízké úrovně kultury provozu.

2.     Zařízení odstavit a provést opravy. Tato varianta může být velmi drahá, jestliže dojde k výpadku produkce. Počet tepelných cyklů se o jeden zvýší, což může znamenat další netěsnosti při opětném spuštění do provozu. Kromě toho počet cyklů některých komponent limituje celkovou životnost výrobního zařízení.

3.     Personál rovněž může netěsnost utěsnit za provozu a eliminovat tak problémy spojené s netěsností systému beze ztrát produkce až do plánované odstávky. Metodu je doporučeno použít ihned poté, co je netěsnost zjištěna, aby byly minimalizovány negativní důsledky poruchy.

Ačkoli utěsňování úniků je účinným řešením pro celou řadu typů netěsností, nenahrazuje rutinní údržbu nebo trvalé opravy.  Těsnění úniků za provozu je třeba vždy považovat za dočasné řešení, s výjimkou prosakování ucpávky, při kterém neexistuje žádný mechanický defekt. Správnou volbou těsnícího materiálu je možno dosáhnout utěsnění, které je srovnatelné s vlastnostmi originálního pleteného těsnění. To znamená, že ventil je plně provozuschopný, s plnou ucpávkovou komorou, umožňující následné seřízení v budoucnosti. Opravu ucpávky lze tedy považovat za trvalou, avšak za předpokladu pravidelných kontrol. Ve většině případů dotěsnění za provozu neodstraní příčinu úniků (eroze, koroze, únava materiálu, atd.) a v průběhu doby je nutno dotěsňování opakovat. V každém případě je třeba provést při první příležitosti technické vyhodnocení příčiny.